26. května, 2023 Marián Balázs
Finská expremiérka Sanna Marin a slovenský expremiér Eduard Heger. Foto: Wikimedia Commons/ Finnish Government
Politickým stranám na Slovensku důvěřuje podle Eurobarometru pouze jedenáct procent občanů, což je třetí nejhorší výsledek v Evropské unii. Vládě i parlamentu věří čtrnáct procent obyvatel, tedy nejméně v rámci evropské sedmadvacítky. O mnoho lépe si země nevede ani ve srovnání dalších institucí včetně justice (33 procent, druhá nejnižší hodnota v EU) a policie (46 procent, druhé místo od konce). Navíc se podle různých světových průzkumů Slovensko dlouhodobě nachází mezi státy s nejnižší mírou důvěry v mezilidských vztazích. To vše ukazuje, v jaké situaci se ocitlo. Všeobecná nedůvěra má pak další důsledky a vede k vážnému ohrožení demokracie.
Vláda, která se ujala moci na jaře 2020 a slibovala změnu po éře vládnutí Roberta Fica a jeho strany Směr, měla přitom navzdory mnohým výhradám a obavám přece jenom významný potenciál důvěry. Po protestech Za slušné Slovensko, které dopomohly k politické změně, občané od vlády právem očekávali nový styl a způsob politiky, obnovu právního státu a podobně. Tato očekávání sice byla namístě, ale rychle se ukázala jako značně naivní. Premiér Igor Matovič (OĽaNO) svou destrukcí, agresivitou a patologickým narcismem velmi rychle přiměl společnost k vystřízlivění. Vulgarizoval politiku, ponižoval druhé a šířil kulturu konfliktu. Pošlapal tím étos slušnějšího Slovenska.
Jako by to nestačilo, útočil na některé respektované odborníky a svým přístupem ničil důvěru k expertům. Nic horšího se v čase pandemie nemohlo stát. Slovensko patřilo mezi země, jež boj s nemocí covid-19 zvládaly nejhůře a měly velké množství nadúmrtí. Namísto úsilí o zvýšení důvěry občanů jsme byli svědky neustálých sporů uvnitř vládní koalice. Pád Matovičova kabinetu byl zákonitým vyústěním situace. Jedním dechem je ale třeba dodat, že v civilizovaném světě zřejmě neexistovala politická opozice, která by se chovala tak nezodpovědně jako ta slovenská, jež z pandemie vytloukala politický kapitál na úkor veřejného zdraví.
Rekordně rychlá a vysoká ztráta důvěry, která se ve svých následcích promítla i do prohlubující se nedůvěry ke státním institucím, zároveň otevřela cestu k návratu strany Směr. Její šéf Robert Fico se oklepal z volební porážky a podněcováním nenávisti, nejnižších pudů a přízemních vášní začal mobilizovat nejspodnější vrstvy společnosti. Nejprve k tomu zneužil pandemii, respektive protipandemická opatření, dnes coby falešný mírotvůrce útočí na vojenskou pomoc Ruskem napadené Ukrajině.
Z nastalé situace také těžila a dodnes těží dezinformační scéna. „V prostředí poznamenaném nedůvěrou a nedostatečnou znalostí faktů a souvislostí se může dařit šíření různých toxických (dezinformačních a konspiračních) obsahů,“ uvedli autoři studie Infodemie na Slovensku 2020 s podtitulem Dezinformačně-konspirační scéna v období COVID-19, kterou vydal Institut pro veřejné otázky. Jím popsané vlivy vznikají „v prostředí populistických a extrémistických politických sil a konspiračně-dezinformačních platforem“. Jsou součástí širšího komplexu cíleně směřovaných dojmů a postojů, „zahrnují konspirační představy, nedůvěru k vědeckým poznatkům, zpochybnění univerzálních hodnot, odpor vůči liberální demokracii, evropské integraci a globalizaci“. Nositelé takovýchto narativů též „ignorují nebo překrucují informace o opatřeních uskutečněných Evropskou unií, o jejích programech a projektech technické, materiální a finanční pomoci konkrétním členským státům“.
Dezinformace se nejvíce šíří z prostředí proruských, protizápadních a protievropských mediálních platforem. Spojuje je „nedůvěra k modelu liberální demokracie, odpor k poznatkům založeným na vědeckém výzkumu“. Avšak jednou z příčin jejich vlivu je i neúčinná komunikace vlády a státních institucí a „podceňování triviálních aspektů ve vlastním chování“.
Změnu na vládní úrovni mohl přinést Eduard Heger (OĽaNO), který se na jaře 2021 posunul z pozice ministra financí na premiérský post (prohodil si tak místo s Matovičem). K funkci ministerského předsedy se dostal nečekaně a měl možnost vyvrátit tvrzení, že bude jen loutkovým premiérem. Stála před ním úloha uklidnit situaci, napravit chaos a rozvrat, vrátit důvěru ve vládu a řídit zemi tak, aby z pandemie vyšla co nejlépe. Měl k tomu všechny předpoklady: slušnější vystupování, než jaké jsme viděli u Fica a Matoviče, důvěru koaličních partnerů i ochotu vědců a odborníků pomoci ve složité situaci. A v neposlední řadě také dobré jméno, které si získal při vedení ministerstva financí. Nic z toho však nevyužil. Zůstal jen figurkou v rukou svého stranického šéfa Matoviče, od nějž se nedokázal politicky ani mentálně vzdálit.
Učinil tak až letos v souvislosti s podzimními předčasnými volbami. Jeho nedávný odchod od Igora Matoviče a převzetí do té doby preferenčně bezvýznamné strany (dnes nese název Demokrati) zatím moc naděje na obnovu důvěry v politiku nedávají. Těžko si lze představit, že by člověk s podobným příběhem najednou svedl něco výrazně změnit. Nedokázal totiž oslovit nové tváře ani významné osobnosti takového formátu, které by dávaly naději na obrat k lepšímu. Nad Hegerem se navíc stále vznáší stín pochybnosti, protože Igor Matovič prohlásil, že mu sám navrhl scénář odchodu z hnutí OĽaNO s cílem společně získat co nejvíce voličů. Na otázky médií, jak to tedy je, Heger opakovaně odpovídal vyhýbavě a jeho reakce působily dost nedůvěryhodně. V očích veřejnosti mu nepomáhá ani způsob, jakým se postupně rozpadala jeho vláda, a také to, že do poslední chvíle odmítal možnost vzniku úřednického kabinetu.
Přední britský politolog z Univerzity Cambridge David Runciman před časem v jednom ze svých článků upozornil, že krize důvěry a nespokojenost s fungováním demokracie rozhodně nejsou novým fenoménem. V dějinách moderní demokratické společnosti se střídají období úspěchů a selhání, rozvoje a stagnace. Jak však ve svých textech a vystoupeních Runciman opakovaně připomíná, demokracii dnes ohrožuje zejména nezodpovědnost.
Známa slovenská socioložka Silvia Porubänová upozorňuje, že bez důvěry není naděje a bez té zase nejsou další hodnoty, které by měly být realizovány v našem každodenním životě. Zároveň připomíná, že u lidí na Slovensku patří k typickým rysům právě nedůvěra, skepse a pochybování o všem možném, ačkoliv není jasné, jaký je racionální základ těchto jevů. Slováci si podle Porubänové nedůvěru a skepsi přímo pěstují. Jako by se v mezilidských vztazích v mnohých regionech předávaly z generace na generaci. Jako by se přímo očekávaly. Na Slovensku existuje tendence se až chorobně vyžívat v temných věcech. Výsledkem je potom neschopnost vidět věci pozitivně a skepticismus přenesený do veřejného prostoru. Funguje to ale i v opačném směru, neboť hádky a nedůvěra na politické scéně se přenášejí na běžné občany. Vulgární politický diskurs způsobuje i hrubnutí jejich každodenní komunikace.
Nedůvěra v instituce je na Slovensku dlouhodobým problémem. Avšak podle Porubänové mimořádně silně akcelerovala před pěti lety po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové a posléze se prohloubila v důsledku velmi špatného přístupu politiků k řešení pandemie. Znovu tu platí, že se nedůvěra v instituce přenáší také do roviny mezilidských vztahů. A naopak nedůvěra a skepse mezi občany se projevují v jejich postoji k demokratickým institucím.
Slovensko stojí na rozcestí. Namísto budování důvěry a naděje vidíme převážně negativní impulsy podněcující frustraci, zklamání a nedůvěru. To nahrává těm, kteří jsou pro demokratickou budoucnost Slovenska skutečnou hrozbou: od Matoviče přes Fica až po fašisty a extremisty. Co a jak by se tedy mělo změnit, aby se Slovensko vymanilo z kriticky nízké důvěry se všemi jejími důsledky? Jde o komplexní problém a je nejvyšší čas uchopit tuto otázku jako naléhavé a mimořádně vážné téma veřejné diskuse.
Podpořte prosím naši sbírku na Hithitu: https://www.hithit.com/cs/project/12032/tref-se-do-demokratickeho-stredu
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025