24. května, 2026 Jan Holovský
Pohled na Dolní oblast Vítkovice v Ostravě. Foto: Wikimedia Commons/Oleksandr Dede
Industrializace a průmyslová revoluce znamenaly největší společenskou a hospodářskou změnu od dob vzniku pravěkého zemědělství, zrození prvních civilizací a rozšíření křesťanství. Památky připomínající tuto éru sice dlouho nebyly centrem hlavního zájmu, ale to se v předchozích desetiletích postupně změnilo. V posledních letech se pak ohledně zachování industriálního kulturního dědictví povedla řada úspěchů. Je vidět, že snahy o jeho záchranu ve větších městech již převažují nad destrukcí. Situace se ve střední Evropě obecně zlepšila, ačkoliv mezi jednotlivými zeměmi jsou značné rozdíly.
Ve středoevropském regionu má záchrana industriálního dědictví největší a nejdelší tradici v Německu a Rakousku. Zřejmě nejvýznamnějším projektem tohoto druhu je průmyslový areál uhelného dolu Zollverein v Essenu, jehož kořeny spadají do 40. let 19. století a svého času patřil k největším v Evropě. Například meziválečná Šachta 12 byla postavena ve stylu Bauhausu a Nové věcnosti. Záchrana této památky po skončení činnosti dolu dospěla až k zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO v roce 2001 a stala se referenčním rámcem pro péči o industriální dědictví nejen ve střední Evropě. V uplynulých pěti letech pak pokračovaly postupné adaptace areálu na využití pro kulturní, vzdělávací a kreativní účely.
Dalším významným německým projektem v této oblasti byl Gasometer Schöneberg v Berlíně, který se v letech 2021 až 2024 přeměnil na obrovský technologický a vzdělávací komplex. Projekt se silně ekologickým zaměřením zachoval ikonickou ocelovou konstrukci plynojemu, do níž byla vložena nová administrativní budova.
Rakouské pojetí záchrany průmyslového dědictví se pak vyznačuje spíše citlivějším přístupem a je v něm méně monumentálních přestaveb v rámci developerských projektů. Nejznámější se stala konverze (přeměna budovy na nový účel, než pro jaký byla původně postavena) čtyř bývalých plynojemů z konce 19. století ve vídeňské čtvrti Semmering, která ale proběhla již okolo přelomu milénia.
Nedávno se pak uskutečnily dva velmi zajímavé projekty: obrovská přestavba funkcionalistické tabákové továrny v Linci a poměrně odvážná konverze pivního skladu Gösserhalle ve Vídni. V obou případech byly budovy využity pro komerční, veřejné, vzdělávací či kulturní potřeby.
V Maďarsku příliš nepřekvapí, že zajímavé projekty najdeme hlavně v Budapešti, která má v průmyslové výrobě historicky naprosto dominantní postavení. Největší změny se udály v areálu bývalých železničních opraven maďarských drah ve čtvrti Kőbánya, kde byla nejprve dokončena přestavba monumentální haly Eiffelovy dílny z konce 19. století pro potřeby Maďarské státní opery. U vedlejší takzvané Dieselové haly pak proběhla přestavba, po níž se do budovy nastěhovalo Maďarské technické a dopravní muzeum. V autentickém prostředí s jeřáby a železnicí přímo v interiéru se zde vystavují mimo jiné železniční dopravní prostředky.
V rámci visegrádské čtyřky je vedle Česka nejúspěšnějším zachráncem Polsko. Asi největší symbol tohoto úsilí představuje bývalé textilní centrum Lodž. Hlavním zdejším tahákem je Manufaktura, obrovský areál s původem v poslední třetině 19. století, k jehož konverzi na živé městské centrum s řadou funkcí došlo v první dekádě tohoto století.
Nicméně nejzajímavější projekt zachování industriálního dědictví se v poslední době uskutečnil ve Varšavě. Po rozsáhlé rekonstrukci se konečně otevřel multifunkční komplex Fabryka Norblina, v níž se adaptovalo deset budov bývalého metalurgického závodu. Podařilo se přitom mnohde zachovat i původní vybavení, jako jsou kolejnice či hydraulický lis. V areálu se nachází řada provozů od kanceláří přes kino až po gastronomické podniky.
Dynamické vzepětí při záchraně rapidně ubývajících dokladů industrializace pokračovalo na Slovensku. Dlouho opomíjené téma rychle nabírá na atraktivitě nejen v odborné sféře, ale také u širší veřejnosti, a dokonce i u jednotlivých developerů. Klíčové pro zvýšení zájmu o „industriál“ byly především starší bratislavské projekty Nová Cvernovka, adaptace budovy dřívější střední průmyslové školy chemické na největší kulturní a kreativní centrum na Slovensku, a Pradiareň 1900, konverze pozůstatků bývalé přádelny na administrativní centrum s industriálním charakterem.
V posledních pěti letech se pak nejvýznamnějším projektem svého druhu stala Jurkovičova tepláreň. Součást areálu rafinerie Apollo byla do roku 2021 integrována do nové čtvrti Sky Park a výsledek je opravdu povedený a pro pozitivní vnímání industriálního dědictví na Slovensku poměrně přelomový. Projekt zachoval původní cihlové konstrukce, jeřáby, zásobníky uhlí i průmyslové detaily, zatímco interiér byl přeměněn na coworking, galerii, restauraci a multifunkční kulturní prostor.
Také v Česku se podařilo dotáhnout vedle řady menších i několik zásadních tematických projektů a některé další naopak rozjet. Zdaleka nejvýznamnější počin se odehrál v Pardubicích, kde byly proslulé Winternitzovy automatické mlýny od Josefa Gočára z roku 1910 nejen zachráněny, ale celý areál prošel v letech 2020 až 2023 výraznou modernizací na kulturně-společenskou čtvrť.
V ikonické historické budově sídlí nyní krajská Gočárova galerie a v nové vedlejší přístavbě pak Galerie města Pardubic a polytechnické vzdělávací centrum Sféra. Pro město Pardubice a celý Pardubický kraj jde o mimořádný počin, který dokumentuje rozvoj regionu nejen v oblasti kultury. Pamětihodných počinů při záchraně autentických průmyslových objektů však bylo samozřejmě víc.
Pokračující proměnou pak prochází jeden z nejvýznamnějších průmyslových areálů u nás, kterým je národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice. Po dřívější adaptaci vysokých pecí, plynojemu Gong nebo Bolt Tower pokračovala záchrana areálu revitalizací bývalého velína koksovny. Nejzásadnějším krokem je ale bezesporu probíhající záchrana vysokých pecí č. 4 a č. 6 s odlévací halou. Podle projektu Josefa Pleskota tím vznikne zázemí pro MUSEum+, státní příspěvkovou organizaci zřizovanou Ministerstvem kultury. Monumentální projekt realizovaný převážně za evropské peníze by měl být dokončen v roce 2029.
V roce 2022 se pak podařilo dokončit dlouhodobou záchranu bývalých ostravských městských jatek z konce 19. století a jejich adaptaci na galerii PLATO Ostrava. Záchranu zažila dále například i textilní továrna Fezko ve Strakonicích. Velká textilní továrna v Semilech se mění na projekt Fabrika 1861, Liberecká slévárna Linser dnes funguje jako kulturní a kreativní centrum. Další nadšenci zachraňují Panský pivovar ve Smečně, pivovar Volt se zase snaží opravit jablonecký pivovar ve Vrkoslavicích. Textilní areál v Rokytnici nad Jizerou se promění na rezidenční komplex a bývalý důl Gabriela v Karviné na volnočasové místo kombinující kulturní, společenské a sportovní akce. Zájem nadšenců se pak v poslední době obrací i na opomíjené staré transformátory a trafostanice, doklady přelomové elektrifikace našich zemí z dob Rakouska-Uherska a Československa.
Řada památek však záchranu zatím nezažila (za všechny vzpomeňme bývalou sklárnu Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově) anebo neprošla ideálním přerodem. Některé bohužel zmizely úplně. Množství demolicí provázelo přestavby průmyslových areálů ČKD v pražských Vysočanech nebo v bývalé Zbrojovce v Brně a v mnoha dalších menších městech. Bagry se zakously do správní budovy Schichtovy továrny v Ústí nad Labem, do Tesly v Pardubicích a Lanškrouně, do cukrovaru v pražských Vysočanech nebo do textilky ve Varnsdorfu. Úsilí za záchranu autentických dokladů historické paměti na vznik moderní civilizace tedy nekončí.
ROČNÍK XV. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2026