17. prosince, 2019 Miroslav Šepták
Sebastian Kurz. Foto: Facebook/sebastiankurz.at
Ještě před pár měsíci vypadala rakouská politická scéna docela jinak. Vládní koalice lidovců (ÖVP) a Svobodných (FPÖ) pokračovala ve slušném tempu důležitých reforem. Snížila daně a zpřísnila azylovou i migrační politiku. Pro rok 2019 odsouhlasila přebytkový státní rozpočet. Některá další opatření, jako byly například reforma sociálních dávek nebo zavedení možnosti dvanáctihodinové pracovní doby, vyvolaly velkou vlnu nevole především u nejsilnější opoziční strany – sociální demokracie (SPÖ).
Reformní úsilí vlády doprovázely četné skandály spojené s FPÖ. Vrchol představovala v květnu zveřejněná nahrávka tehdejšího vicekancléře a předsedy Svobodných Heinze-Christiana Stracheho. V ní sliboval údajné neteři ruského oligarchy výměnou za ilegální financování strany přednostní přístup k veřejným zakázkám. Následně se koalice rozpadla a alpská republika vykročila směrem k předčasným volbám.
V nich koncem září s přehledem triumfovali lidovci v čele se Sebastianem Kurzem. Druhou sociální demokracii porazili o rekordních šestnáct procentních bodů. Proto mnohé překvapila reakce její předsedkyně Pamely Rendi-Wagnerové, jež po historickém debaklu hovořila o správném směřování strany. Propadla také FPÖ, když ji dostihly vlastní skandály. Vedle již vzpomínané nahrávky vyšlo později rovněž najevo, že Strache měl z prostředků od daňových poplatníků pro soukromé účely k dispozici až deset tisíc eur měsíčně. Jeho nástupci v čele Svobodných, někdejšímu neúspěšnému prezidentskému kandidátovi Norbertu Hoferovi, pro změnu strana nechala ze státních peněz postavit bezpečnostní plot kolem jeho domu.
Zcela odlišné pocity než sociální demokraté a Svobodní zažívaly menší politické strany. Dokázaly shodně dosáhnout historicky nejlepšího výsledku v parlamentních volbách. Zeleným velmi pomohlo, že letos považovala většina voličů za nejdůležitější téma ochranu životního prostředí a boj proti změnám klimatu. K vítězům patřili rovněž liberálové ze strany NEOS, kteří dlouhodobě bojují za transparentnější financování politických stran.
Bezprostředně po volbách pověřil spolkový prezident Alexander Van der Bellen předsedu lidovců Sebastiana Kurze sestavením vlády. Ten již dopředu avizoval jednání se všemi stranami zastoupenými v Národní radě formou sondážních rozhovorů. Z potencionálních čtyř partnerů velmi rychle zůstal jediný. Sociální demokraté a Svobodní přerušili jednání hned po prvním setkání. Obě strany po volebním debaklu hledají cestu, jak získat zpět důvěru voličů. Opozici aktuálně pokládají za vhodnější platformu k načerpání sil než vládní angažmá. Liberálové absolvovali dvě kola. Nakonec se rozhodli setrvat v opozičních lavicích, což jim podle jejich názoru nebrání prosazovat některá důležitá témata, jako jsou například reforma vzdělávací soustavy nebo snížení daní.
Kurzovi tak pro další fázi vyjednávání zbyli pouze Zelení. Mezi oběma stranami existují zásadní programové rozdíly. Proto lze očekávat dlouhá a komplikovaná jednání. Existují přinejmenším tři oblasti, kde bude velmi obtížné nalézt shodu. Pro lidovce představuje prioritu číslo jedna udržení pozitivního tempa ekonomického vývoje země. S tím bude těžké skloubit zelenou vizi ekologizaci daňového systému spočívající v jednoduchém pravidlu platby daní podle množství vyprodukovaného oxidu uhličitého.
Druhou Kurzovou prioritou je restriktivní azylová a migrační politika bližší spíše pojetí FPÖ. Naproti tomu Zelení patří mezi stoupence větší vstřícnosti vůči migrantům a cizincům. Také v sociální oblasti zamýšlí ÖVP pokračovat ve škrtech na vrub občanů cizí státní příslušnosti, zatímco Zelení chtějí výdaje v této oblasti navýšit. Jedním dechem je však nutné dodat, že spolupráce lidovců a Zelených může fungovat, jak ostatně ukazují aktuální příklady zemských vlád ve Vorarlbersku, Tyrolsku a Salcbursku.
Současná situace v Rakousku velmi nápadně připomíná události z období 2002–2003. Tehdy rovněž došlo k rozpadu vládní koalice složené z ÖVP a FPÖ a k předčasným volbám. Z nich vzešli značně posílení lidovci, zatímco Svobodní zmítaní vnitřní nejednotností utrpěli debakl. ÖVP zahájila rozhovory se Zelenými o vytvoření vládní koalice. Součástí vyjednávacího týmu Zelených byli kromě jiných dnešní prezident Alexander Van der Bellen nebo současný stranický předseda a potencionální vicekancléř Werner Kogler. Po několikatýdenním maratonu skončily rozhovory bezvýsledně. Poté přišel na řadu plán B, a sice obnovení vládní spolupráce ÖVP–FPÖ.
Podobný scénář nelze vyloučit ani nyní. Nicméně tým kolem Sebastiana Kurze chce vytvořit vládu, která by zůstala ve funkci po celé legislativní období pěti let. Z tohoto důvodu upřednostňuje spíše experiment se Zelenými než svazek s vnitřně nejednotnými a nevyzpytatelnými Svobodnými. Na případnou tyrkysovo-zelenou koalici by nahlíželo pozitivně i zahraničí a mohla by sloužit za vzor Německu. Sebastian Kurz by totiž chtěl být považován za politika, jehož význam a věhlas zdaleka přesahuje hranice Rakouska.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025