07. prosince, 2023 Tomáš Fošum
Viktor Orbán považuje Vladimira Putina za standardního partnera. Foto: Wikimedia Commons/Tiskový servis prezidenta Ruské federace
Nedávno bylo hitem sociálních sítí video zachycující Viktora Orbána na summitu Evropské unie, kde působil jako kůl v plotě. Opravdu je v Evropské radě osamocený?
Myslím si, že to tak v současnosti je. Video pocházelo z říjnového summitu, který se konal pár dní poté, co byla zveřejněna fotka, na níž si Orbán třásl rukou s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Psalo se, že byl prvním politikem z EU, který se s ním po 24. únoru 2022 viděl. Není to pravda. Loni se s Putinem setkal rakouský kancléř Karl Nehammer. Důležité je ale to, co na setkání řešili. Zatímco Nehammer se mu prý snažil vysvětlit, že válka proti Ukrajině je špatná, Orbán ho chtěl ujistit o nehynoucím partnerství mezi Maďarskem a Ruskem. Jednalo o další kapku, která přispěla k tomu, že maďarský premiér není mezi ostatními unijními šéfy vlád populární.
Staronový slovenský premiér Robert Fico, který se k pomoci Ukrajině staví stejně zdrženlivě jako Orbán, mu nepomáhá?
V budoucnu mu teoreticky může pomoct. Mohl by být mezi ostatními premiéry na unijní úrovni tím, kdo bude k Orbánovi nejshovívavější. Navzdory svým některým sporům v minulosti se dnes v řadě věcí ohledně směřování EU shodnou. Na druhou stranu Fico je pragmatik a potřebuje evropské peníze, takže uvidíme, jestli jejich spolupráce přeroste rétorickou rovinu.
V minulosti se spekulovalo, že by s Orbánem mohla být na stejné vlně italská premiérka Giorgia Meloni. To se zatím neděje.
Tím, co rozvoj vztahů narušilo, je válka na Ukrajině. Meloni až doposud stojí na straně napadané země, zatímco Orbán udržuje vztahy s Ruskem na nejvyšší úrovni.
A přišel tím i o přátelství s polskou stranou Právo a spravedlnost (PiS), kterou vede Jarosław Kaczyński.
Sám asi nečekal, že to bude až tak špatné. Věděl, že PiS a jeho strana Fidesz mají k Rusku rozdílné postoje, ale zřejmě podcenil to, jak dramatická válka na Ukrajině bude a jak dlouho bude trvat. Na druhou stranu, kdyby Právo a spravedlnost zůstalo v Polsku u vlády, na unijní úrovni by s Orbánovým Maďarskem často nacházelo shodu. Třeba pokud jde o otázky právního státu. V příštích letech ale bude zřejmě s ohledem na výsledek nedávných voleb v Polsku vládnout dosavadní opozice.
Z čeho vlastně Orbánův vstřícný postoj k Rusku pramení?
Na to není úplně lehká odpověď. Socialistické vlády, které byly u moci v letech 2002 až 2010, pěstovaly s Ruskem dobré vztahy. Relativně přátelské byly i na osobní úrovni mezi tehdejším premiérem Ferencem Gyurcsányem a Vladimirem Putinem. Orbán to tenkrát kritizoval. Ale na konci roku 2009, pár měsíců před tím, než se stal znovu premiérem, se sešel v Rusku s Putinem. Nikdo neví, co se přesně na schůzce stalo, ale Orbán se pak už nikdy na adresu Ruska nevyjadřoval tak kriticky jako dříve. Zároveň později došlo k dohodě, že Rusko postaví nové bloky maďarské jaderné elektrárny Paks. Jádro je přitom absolutní základ, na kterém stojí maďarský energetický mix.
Jsou vztahy s Ruskem klíčovým bodem takzvané strategické nezávislosti, která je cílem maďarské zahraniční politiky?
Jsou součástí politiky otevírání se na Východ, která vznikala přibližně v letech 2008 až 2014. Po hospodářské a finanční krizi se lidé blízko Orbána domnívali, že se svět mění a Maďarsko musí držet prst na tepu doby. Tedy neorientovat se jen na Západ, ale udržovat vztahy se všemi důležitými geopolitickými hráči, zejména s Ruskem a Čínou. Takže v aktuální zahraničněpolitické koncepci, kde se klade důraz na to, aby Maďarsko bylo nezávislé a suverénní, je rozvíjení vztahů s Ruskem důležitým bodem. Ačkoliv při otevírání se na Východ hrála hlavní roli ekonomická dimenze, rozvíjení obchodu.
Čili hlavně s Čínou.
Ano, úmysl byl mít ekonomiku založenou na čínských investicích a poháněnou ruskými energetickými surovinami.
Vyskytovaly se u Orbána v zahraniční politice podobné tendence i během jeho první vlády v letech 1998 až 2002?
Tenkrát měla maďarská vláda poměrně komplikované vztahy se Spojenými státy, ale míra vzájemného antagonismu nebyla tak vysoká, jako je teď. Nicméně během své první vlády byl Orbán ještě protiruský. Tehdy došlo k poměrně zajímavému incidentu, kdy Maďaři odmítli pustit přes své území konvoj takzvané humanitární pomoci z Ruska, který směřoval do Srbska. Následovalo stahování velvyslanců a podobně.
O co se jednalo ve sporu s USA?
USA se tehdy prostřednictvím svojí velvyslankyně v Maďarsku kriticky vymezovaly například vůči antisemitistickým postojům, které se objevovaly u Fideszu. Hrála v tom roli i krajně pravicová, otevřeně antisemitská strana MIÉP, která tenkrát byla v parlamentu. Fidesz si nechtěl znepřátelit její voliče, takže se proti ní dostatečně nevymezoval.
Lze říci, že Orbán je hlavním tvůrcem současné zahraniční politiky?
Rozhodně jím není ministr zahraničí Péter Szijjártó. Pokud jde o Fidesz a jeho ideologické směřování, Orbán je skutečně hlavní osobou. Má kolem sebe řadu lidí. Aktuálně se hodně mluví o jeho jmenovci Balázsovi Orbánovi, který je politickým ředitelem Orbánovy kanceláře. Určitě nejde mluvit o tom, že by ve Fidesz existovalo nějaké křídlo, jež by Viktora Orbána a jeho politiku ohrožovalo. To, jestli všichni členové Fideszu souhlasí s tím, kam se strana ubírá a jak zemi řídí, je druhá věc. Orbánova strategie je „rozděl a panuj“, což není nic originálního. Každopádně ve Fideszu prý vzájemná důvěra mezi řadovými členy není moc vysoká.
Když Viktor Orbán začal v roce 2014 mluvit o iliberální demokracii, co měl přesně na mysli?
Jde o demokracii ne-liberální, demokracii „bez přívlastků“. Demokracií bez liberálních principů se ostatně často vyznačují tzv. hybridní režimy, mezi které se dnes Maďarsko již na základě různých kritérií řadí. Takže s nadsázkou řečeno, Orbán dosáhl svého. V posledních letech Orbán zmiňuje návrat k původní křesťanské demokracii, které se podle něj dnešní západoevropské křesťanskodemokratické strany odcizují. Zdůrazňuje vlastní maďarskou cestu. Maďaři jsou podle něj výjimeční, speciální, a proto jim nemusí vyhovovat koncept liberální demokracie, který převládá v západní Evropě.
Jak si vlastně demokracii představuje? Že se konají relativně svobodné volby a jinak si vláda může dělat, co chce?
Zatímco liberální demokracie klade velký důraz na jednotlivce, pro ideologii Fideszu je důležitý důraz na prosperitu maďarské společnosti. Orbán sám sebe vidí jako silného lídra, který má za zemi odpovědnost. A vlastně i za Maďary, kteří žijí za jejími hranicemi. Chce je ochránit před všemi „dekadentními“ vlivy ze Západu. Je samozřejmě otázka, do jaké míry tomu sám věří. Jestli to neříká jen v rámci volební strategie.
Nesouvisí jeho odpor vůči Západu i s tím, že ho Evropská unie začala za různé prohřešky týkající se omezování právního státu a nezávislosti médií trestat?
Určitě ano. Nicméně nástroje EU jsou dost bezzubé. Nikdy totiž nepočítala s tím, že by státy, které tak dlouho usilovaly, aby mohly do ní vstoupit, takto sešly z cesty a zároveň by pořád chtěly využívat její benefity. Což Orbán chce. Podle průzkumů i voliči Fideszu jsou z 60 procent proevropští. Samozřejmě hodně záleží na tom, co přesně na EU je pro ně důležité.
Lze vysledovat v Orbánově dosavadním přístupu k EU nějaký zlomový okamžik?
Když Evropský parlament v roce 2013 schválil takzvaný Tavares Report, pojmenovaný podle portugalského europoslance Rui Tavarese, kritizující vývoj v Maďarsku, Orbána to hluboce urazilo. Od té doby se jeho postoj k EU zhoršuje. Má pocit, že mu nemá co mluvit do toho, jak řídí Maďarsko.
Jiná věc je to, co má EU s Orbánem dělat, když se takto evidentně odklání od unijního mainstreamu. Rozhodně není pravda, že by se ostatní státy EU na všem shodly, ale Orbánovo Maďarsko mezi nimi jasně vyčnívá. Jednak má nějaké názory, jednak se je nebojí říct. Maďarští představitelé říkají nahlas řadu věcí, které si někteří politici v jiných členských státech mohou myslet, ale s ohledem na zavedené chování na unijní úrovni je řeší diplomatičtěji než Maďaři.
Týká se to třeba migrace? Některým evropským státníkům nejspíše vyhovoval jeho tvrdý postoj během uprchlické krize v roce 2015.
Podle mě ano. Třeba spojenectví s Rakouskem bylo tehdy poměrně otevřené. V roce 2015 představoval plot mezi Maďarskem a Srbskem velký problém, dnes však vidíme, že se unijní mainstream někam posunul. Ploty už tolik nevadí. Čímž pochopitelně nechci říct, že Orbán měl pravdu.
V roce 2015 se v Evropské unii objevil další problémový hráč, který v oblasti justice a médií dělal podobné kroky jako Orbán. A sice Polsko za vlády strany Právo a spravedlnost. Instituce EU na tamní dění zareagovaly podstatně dříve než v případě Maďarska.
Protože už byly po zkušenosti s Maďarskem lépe připravené. Vývoj v Polsku a Maďarsku vedl k poznání, že se nemusíme všichni posouvat k čím dál lepší liberální demokracii. A Unie neví, jak s tím má naložit. V posledních letech se ukazuje, že nástroj, který má jakousi šanci na úspěch, je zablokování části unijních peněz. Prostředky z fondů jsou pro čisté příjemce z unijního rozpočtu důležité. Tedy i pro Polsko a Maďarsko. Zároveň se však nedá říct, že by si jejich blokováním EU získávala srdce občanů potrestaných zemí. Jejich lídři naopak můžou ukázat na ni prstem a říct: „Podívejte se, vy jste si tady demokraticky zvolili své lídry a EU vás za to trestá, bere vám peníze.“
Co si Orbán slibuje od červnových evropských voleb?
Doufá, že posílí pravicové, konzervativní subjekty, které jsou Fideszu blízké, a že se mu tak zvýší manévrovací pole v EU. Poté, co se Fidesz rozešel s Evropskou lidovou stranou (EPP), není v žádné frakci. Chtěl by se údajně přidat k Evropským konzervativcům a reformistům (ECR), kde je mimo jiné česká ODS nebo polské PiS. Nicméně válka na Ukrajině znamená pro mnoho subjektů v EU důležité téma a Orbánovo chování směrem k Rusku je pro řadu politických stran nepřijatelné.
Z čeho vlastně Orbánova reakce na ruskou agresi pramení? Z jeho snahy dobře vycházet s Ruskem, nebo hrají větší roli napjaté vztahy s Ukrajinou kvůli postavení maďarské menšiny v Zakarpatí?
Tato témata jsou oddělená. Problematické vztahy s Ukrajinou by existovaly, i kdyby na ni Rusko nezaútočilo. Začalo to někdy v roce 2017, kdy Ukrajina přijala jazykové zákony, které podle Budapešti omezují možnosti etnických Maďarů učit se ve školách ve svém rodném jazyce. Zatímco Orbánovy dobré vztahy s Ruskem jsou důsledkem úsilí o maďarskou nezávislost jak na Západu, tak na Východě. Špatný vztah s Ukrajinou není tímto podmíněn.
Jak moc je v současnosti pro Orbána důležitá Visegrádská skupina?
V minulosti byla pro něj důležitá hodně. Považoval ji za jednu z primárních platforem pro svou zahraniční politiku. Teď vidí, zejména po ruské invazi na Ukrajinu, že vztahy ve visegrádské čtyřce velmi ochladly. Navzdory tomu, že spolupráce stále existuje, tak například na české straně na vysoké úrovni teď po ní není moc poptávka. Ačkoliv by Orbán chtěl, aby se Visegrádská skupina obnovila ve své „slávě“ z let 2015 až 2016, asi chápe – zejména v souvislosti se změnami po polských volbách – že to není úplně na pořadu dne. Budování vazeb mezi Maďarskem a Slovenskem asi očekávat můžeme. Zároveň vidíme, že Orbán směřuje své zahraničněpolitické úsilí k Srbsku, navazuje vztahy s tamním prezidentem Aleksandarem Vučićem a také s bosenskosrbským prezidentem Miloradem Dodikem.
Mohou mu kontakty s těmito předáky ze dvou zemí mimo EU pomoct vylepšit jeho zahraničněpolitickou pozici?
To určitě ne, protože jde o dost problematické lídry. Narážíme zase na Orbánovu izolaci na úrovni šéfů unijních vlád, kde nemá moc kamarádů. Jeho přátelé pocházejí z jiných politických stran, které ale nejsou u moci. Například český expremiér Andrej Babiš (ANO) označuje Orbána za svého „kámoše“. Ten má v Česku blízko i k SPD.
Tím se dostáváme k česko-maďarským vztahům. Má vlastně naše současná vládní garnitura s Orbánovým Maďarskem nějaký výrazný společný zájem?
Asi můžeme zmínit jadernou energetiku. Oba státy také patří mezi čisté příjemce z unijního rozpočtu, v minulosti náležely do skupiny Přátelé koheze. Ale Maďarsko se svým chováním výrazně vzdaluje všem členským státům Evropské unie, protože – jak mi řekl jeden maďarský expert – nejpozději od roku 2022 dává cenovku na úplně všechno, co v EU dělá. Když podniká nějaké kroky, vždycky za to něco chce. Čili maďarský způsob chování a ten český jsou v tomto od sebe velmi daleko.
Má Orbán vůbec nějakou účinnou strategii, jak se ze současné izolace v Evropské radě dostat?
Bude hodně záležet na tom, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině. V posledních týdnech bohužel vidíme, že zájem o ni u evropské veřejnosti klesá. Kdyby to pokračovalo, mohl by se Orbán stát pro unijní lídry přijatelnějším partnerem, protože by toto téma nehrálo u voličů už takovou roli. Ale v této situaci ještě nejsme.
Zároveň je ale třeba vzít v potaz, že Orbán je v Maďarsku v neohrozitelné pozici. Takže nemusí řešit to, čím se musí zabývat většina demokraticky zvolených politiků. Tedy že jsou neustále ohrožováni svými soupeři ve volbách. Podpora Fideszu se pořád pohybuje okolo 45 procent. Co Orbán řešit musí, jsou unijní fondy. Můžeme tedy očekávat, že v budoucnu bude podmiňovat maďarský souhlas při hlasováních, u nichž se vyžaduje jednomyslnost, uvolněním zablokovaných peněz z Unie.
Je možné, že zabrání rozšíření EU o Ukrajinu?
Soudě podle jeho chování v posledních letech můžeme očekávat, že otázka práv maďarské menšiny na Ukrajině bude hrát velkou roli při schvalování jednotlivých fází přístupového procesu. Vidíme, že se nebojí dělat věci, které nedávají moc smysl, například blokovat vstup Švédska do NATO. Ve finále to samozřejmě schválí, ale zatím si Orbán užívá roli člověka, ke kterému směřují oči všech spojenců.
Hodně odborníků říká, že v maďarské zahraniční politice není žádná velká strategie. Jde o přežití režimu a získání co nejvíce peněz pro Orbána a jeho okolí. Část společnosti navázaná na vládní tábor je v Maďarsku již docela velká.
S Orbánem to bude ještě na dlouho.
V podstatě si neumím představit, co by se muselo stát, aby se něco v dohledné době změnilo. Protože Maďarsko má jednokomorový parlament, takže tam není žádný Senát, který by mohl vládní politiku korigovat. Prezidentka Katalin Novák je zvolena nepřímo parlamentem, ve kterém má Fidesz společně s křesťanskými demokraty ústavní většinu. Prezidentka dělá, co Orbán řekne. Opoziční strany to mají v současném Maďarsku těžké. Navíc nejsou schopny přijít s nějakou vizí, kterou by voličům nabídly. A to navzdory tomu, v jakém stavu jsou například zdravotnictví a školství.
Pavlína Janebová je ředitelkou pro výzkum v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). Zabývá se českou zahraniční a evropskou politikou a vztahy mezi středoevropskými státy. Vystudovala obor Evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025