27. září, 2024 Jan Blažek
Donald Trump zdraví se zdviženou pravicí své příznivce. Foto: Wikimedia Commons/Gage Skidmore
„Existuje jeden muž, Viktor Orbán. Slyšel o něm někdy někdo? Je to pravděpodobně jeden z nejsilnějších vůdců kdekoliv na světě. Je to vůdce Turecka.“ Toto prohlásil loni v říjnu na předvolebním meetingu v New Hampshire americký kandidát na prezidenta Donald Trump. Oplácel tak komplimenty, které na Trumpovu adresu opakovaně směřoval Viktor Orbán, předseda maďarské vlády. Ty by šlo shrnout do prostého sdělení – návrat Donalda Trumpa do Bílého domu je žádoucí, protože povede ke konci války a nastolení míru. Myšlena je samozřejmě válka, kterou na Ukrajině rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin.
Odpůrci obou politiků se tehdy za břicho popadali. Stárnoucí exprezident zase něco popletl a jeho snaživý nohsled Orbán si vedle chvály vysloužil i notnou dávku přezíravosti. Smích ale nebyl namístě. Trump dal tenkrát poprvé najevo, že Orbána bere vážně, i když chybně uvedl zemi jeho původu. Maďarskému premiérovi se zase potvrdilo, že dlouholetá strategie nese ovoce a jeho vliv mezi americkými republikány nabírá na síle. A nebezpečně jasně se ukázalo, na čem se oba politici shodnou. Na obdivu k vůdcovskému stylu politiky, tedy autokratismu. A na snaze nastolit na Ukrajině mír podle představ ruského agresora, tedy de facto na konci stávajícího mezinárodního právního řádu.
Když se letos v červenci Maďarsko chopilo předsednictví v Radě Evropské unie, zvolilo si za své heslo větu Make Europe Great Again, ve zkratce MEGA, a to ve zřetelné narážce na obdobný Trumpův slogan Make America Great Again, MAGA. Bez konzultací s ostatními Evropany se Orbán hned zkraje vydal na improvizovanou „mírovou misi“, v jejímž rámci navštívil Trumpa, Putina i prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského. Spanilá jízda způsobila pobouření v Evropě, před maďarským publikem pomohla vykreslit Orbána jako státníka světového významu a možná podnítila jisté plané naděje v Rusku. Žádné konkrétní výsledky ale nepřinesla, tedy pomineme-li, že ostatní evropští představitelé v reakci na ni začali maďarské předsednictví do značné míry ignorovat.
Maďarsko tak, zdá se, svou chvíli evropské slávy nevyužívá smysluplně. Během jeho předsednictví se asi moc sporných otázek vyřešit nepodaří a ani postavení Maďarska v rámci Unie se nezlepší tak, jako se to nedávno povedlo Čechům. O to více si Viktor Orbán slibuje od listopadových prezidentských voleb v USA. Jestli američtí voliči vyslyší jeho přání a podruhé si zvolí Trumpa, můžeme očekávat, že se si čelní představitelé MAGA a MEGA padnou do náruče a společně oznámí nástup nové éry ve světové politice. Trump jako designovaný prezident USA a Orbán jako prezident Evropské unie. Maďarština, ostatně stejně jako angličtina, totiž používá pro předsednictví EU termín prezidentství – elnökség, anglicky presidency. A kdo by si v historických chvílích lámal hlavu podrobnostmi, že?
Aby nás tato případná podívaná zas až tolik nepřekvapila, podívejme se, jakými vlivovými operacemi si Viktor Orbán po roky buduje kredit mezi důležitými republikány a v širším okolí Donalda Trumpa. Jeho vliv na amerického exprezidenta je totiž větší, než si většina z nás připouští.
O ruských ambicích ovlivňovat veřejnou debatu a nálady v USA se toho už napsalo dost, s blížícími se prezidentskými volbami v USA se s podobnými články a analýzami roztrhl pytel. O maďarském ekvivalentu těchto snah se nepíše téměř nic, alespoň u nás ne. Ovšem mělo by – jsou sice svým rozsahem podstatně menší než ty ruské, ale možná díky své nenápadnosti o to účinnější. A přitom usilují o stejné cíle a pracují se stejnými narativy.
Koneckonců i ve svém tradičním letním projevu v rumunských lázních Băile Tușnad se Viktor Orbán letos pochlubil, že je maďarská vláda „zapojena do činnosti programového týmu prezidenta Donalda Trumpa“. Jde o stejný projev, v němž zopakoval, že by Evropa měla přestat „podporovat válku“ (rozuměj: pomáhat napadené zemi bránit se agresorovi). A prorokoval, že jestli tak neučiní, potom „po Trumpově vítězství bude muset ostudně uznat svoji porážku“.
Viktor Orbán se v okruhu vlivových skupin okolo Donalda Trumpa vyskytuje už dlouho. I u nás jsme zaznamenali, že jako jediný evropský premiér vystoupil na konferenci amerických konzervativních aktivistů CPAC (Conservative Political Action Conference), která v posledních letech přitahuje rostoucí počet radikálů. Maďarský premiér ale hned ukázal, že nechce být pouhým přizvaným řečníkem, nýbrž aktivním tvůrcem ideové náplně konference – od roku 2022 pořádá obdobu této akce i u sebe doma. Budapešťské konferenci CPAC, které se v roce 2023 zúčastnil i český expremiér Andrej Babiš, přezdívá polský ministr zahraničí Radosław Sikorski „sabat proputinovských nacionalistů“.
Nenápadnější, ale možná o to vlivnější je maďarská stopa v Projektu 2025, tedy obsáhlém programu komplexní politické a společenské přestavby USA z pera amerického think tanku Heritage Foundation. Jádro projektu tkví ve snaze centralizovat po Trumpově vítězství ve volbách moc, stabilizovat ji a hlouběji ukotvit konzervativní křesťanské hodnoty ve společnosti. Podle kritiků tento plán nelze provést tak, aby nebyl v rozporu s principy odluky státu a církve, politické plurality, a hlavně právního státu. Od chvíle, kdy průzkumy začaly ukazovat, že Donald Trump zdaleka nemá volební vítězství v kapse, rozhodl se od silně kontroverzního Projektu 2025 distancovat. Prohlásil dokonce, že neví, co to je. Jisté ale je, že za projektem stojí někdejší ministři Trumpovy vlády.
Heritage Foundation přitom smluvně spolupracuje s vlivným budapešťským think tankem Danube Institute, jednou z vícera vlivových institucí štědře financovaných z prostředků maďarské vlády. Právě to měl asi Orbán na mysli, když mluvil o zapojení do programového týmu prezidenta Trumpa. Je to logické – s centralizací a stabilizací moci, stejně jako s destrukcí právního státu má Orbán zkušeností na rozdávání. Vytvořením devítisetstránkového textu Projektu 2025 ovšem plodná spolupráce obou think tanků nekončí. Například v průběhu září 2024 pořádají obě organizace v Budapešti již čtvrtý společný summit, tentokrát na téma „nový světový řád“.
Jednou z klíčových postav při prosazování Orbánova vlivu v kruzích amerických republikánů je konzervativní publicista Rod Dreher. Dnešního externistu Danube Institutu Orbán oslnil při osobním setkání již v roce 2019, od té doby mu Dreher napomáhá vytvořit vlivovou síť mezi americkými intelektuály. Byl to prý právě on, kdo přiměl kontroverzního moderátora a politického komentátora Tuckera Carlsona vysílat v 2021 svou televizní show přímo z Budapešti, což byl klíčový okamžik v budování Orbánovy popularity v USA.
Dreher kromě toho sám píše oslavné články o maďarském premiérovi do vlivných médií. Pro ilustraci – o Orbánově výše zmiňovaném projevu v Băile Tușnad mu nedávno vyšel v deníku Maygar Nemzet článek Viktor Orbán – výjimečný vizionář, který byl v angličtině zveřejněn pod titulkem Viktor Orbán: Boj proti civilizační katastrofě Západu.
S konzervativními intelektuály v anglosaském světě kultivuje Orbánův režim vztahy již dlouho a systematicky. Slouží mu k tomu i štědrá nabídka studijních a rezidenčních pobytů na maďarských univerzitách, případně nabídka lukrativních postů v příspěvkových organizacích maďarské vlády. Takhle se například do Budapešti dostali dnešní oficiální ředitel Maďarského institutu mezinárodních vztahů Američan Gladden Pappin a britský konzervativní politik John O´Sullivan, který ve svých dvaaosmdesáti letech formálně řídí právě Danube Institute.
Orbánovi se pomocí výše popsaných sítí daří v kruzích amerických konzervativců nejen prosazovat svůj vliv, ale i takovou interpretaci světových událostí a vývoje, která napomáhá ambicím Kremlu. Jedním z jeho mistrovských kousků je propagandistické překroucení reality ve vztahu k Putinově agresi na Ukrajině. Neustálým opakováním se mu podařilo přesvědčit nemalou část maďarských voličů, ale bohužel i světové veřejnosti, že pomoc napadené Ukrajině v její obraně proti agresi je „podpora války“, zatímco akceptovat požadavky ruského agresora, jenž válku začal, přinese mír.
Zní to naprosto absurdně, je to v rozporu s veškerou historickou zkušeností. A připomíná to klasické heslo totalitních států, jak ho v románu 1984 definoval britský spisovatel George Orwell: „Válka je mír. Svoboda je otroctví.“ Přesto to mnozí přijali za své, včetně těch republikánských zákonodárců, kteří letos pomoc Ukrajině dlouhé měsíce blokovali.
Orbánův a Trumpův obdivovatel, již zmiňovaný Tucker Carlson, se nedávno pokusil překroutit i samotnou historickou zkušenost, kterou lidstvo s orbánovským přístupem k válce a Putinovi má. Ve svém diskusním pořadu na síti X poskytl prostor popírači holokaustu, jenž tvrdil, že nacistický diktátor Adolf Hitler na úsvitu druhé světové války chtěl mír. Za válku nese podle něj odpovědnost britský premiér Winston Churchill proto, že se Hitlerovi stavěl na odpor. Donald Trump i Viktor Orbán nechali toto nejapné tvrzení bez komentáře.
Výsledek listopadových prezidentských voleb v USA bude těsný, nelze ho předvídat. Jestli Viktor Orbán a Vladimir Putin skrze Donalda Trumpa uspějí, čeká asi celý svět návrat do éry silných vůdců. A silných lží.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025