23. února, 2023 Wojciech Hofmański
Donald Tusk poslušně hlásí, že je připraven na volební bitvu.
Foto: Wikimedia Commons/EP
Vládní tábor není v nejlepší kondici. Neformální moc soustředěná v rukou předsedy nejsilnější koaliční strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského se mu začíná vymykat. Není v jeho silách uhlídat velký počet svých místodržících, efektivně jim zadávat úkoly a koordinovat jejich plnění. Nelze předpokládat, že by se situace mohla radikálně zlepšit. V prosinci Kaczyński dokonce přerušil sotva zahájené turné po Polsku, během nějž promlouval pouze k pečlivě vybraným skupinám sympatizantů na uzavřených, mimořádně dobře chráněných setkáních. O otevřenosti nemohlo být ani řeči. Průběh tohoto dosti specifického turné připomínal spíše sjezd sekty než klasickou veřejnou debatu.
Ani ekonomické důsledky válečného dění na Ukrajině vládě samozřejmě nepomáhají. Rostoucí ceny energií a s nimi přinejmenším částečně spojená inflace výrazně oslabily její podporu. Úspěšné vládnutí Kaczyńskému ztěžuje také patová situace, v níž se ocitl vlastní vinou po neúspěšném pokusu převzít kontrolu nad formací Dohoda dnes již bývalého vicepremiéra Jarosława Gowina. Tato strana byla dříve součástí Sjednocené pravice. Její rozpad posílil krajně protievropského ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra, který vede menší koaliční subjekt Solidární Polsko, na jehož hlasech PiS závisí.
V důsledku třenic uvnitř vládního tábora Brusel Polsku stále nezpřístupnil prostředky z Evropského fondu obnovy. Klíčovým zádrhelem je Ziobrovým resortem prosazená reforma soudnictví, která významně omezuje politickou nezávislost justice. Ani Jarosław Kaczyński, a tím spíše ani premiér Mateusz Morawiecki (PiS) nedokáží ministra přinutit, aby od ní alespoň částečně ustoupil. Unijní prostředky tak zatím zůstávají nedostupné a předvolební investice, které vláda velice potřebuje, se zpožďují.
Kvůli tomu všemu nemá Sjednocená pravice – navzdory gigantickým investicím do médií – klidné spaní. Účinnou propagandu jí nezajistilo ani převzetí vydavatelské skupiny Polska Press na vládě závislým koncernem PKN Orlen, ani další miliardy pumpované do provládní veřejnoprávní televize. Průzkumy preferencí v posledních měsících systematicky ukazovaly, že ačkoliv PiS může počítat s nejvyšším počtem hlasů, jeho převaha nad konkurencí se zmenšila natolik, že spolupracující opozice by dokázala převzít moc. Jednotlivá opoziční uskupení by se však nejdříve musela dohodnout mezi sebou.
Maďarský, nebo český scénář?
Největší šanci ovládnout předvolební průzkumy a usadit se v pozici lídra má Občanská platforma (PO), do jejíhož čela se po návratu z Bruselu postavil opět Donald Tusk. Coby nejsilnější vyzyvatel PiS si nárokuje právo rozdávat karty. Politici PO se ucházejí o levici, namlouvají si lidovce a snaží se neutralizovat svoji alternativu v podobě formace Polsko 2050. Tento středopravý projekt Szymona Hołowni, bývalého televizního moderátora a prezidentského kandidáta v posledních volbách, až neskutečně připomíná křesťanskodemokratické začátky PO.
Háček je v tom, že bývalý premiér a předseda Evropské rady Tusk má vedle značné podpory také dosti početný negativní elektorát. To malé opoziční strany od nerovného spojenectví s PO odrazuje; hrozí jim, že Tuskova negativní image dopadne i na ně. Přispívá k ní na jedné straně tendenční obraz vytvářený provládními médii (čehož jsou si voliči opozice patrně vědomi), svůj podíl však mají také výrazně liberální kroky kabinetu, který Donald Tusk řídil v letech 2007 až 2014 před svým přesunem do Bruselu. Zvýšení věku odchodu do důchodu, absenci očekávaných sociálních programů nebo podfinancování školství, kultury a zdravotnictví provládní média Tuskovi nepřipisují neprávem – byla to jeho vlastní rozhodnutí provázená také závažnými chybami v komunikaci s voliči.
Navzdory snahám a krokům Tuskovy Platformy se vznik společné kandidátky stran takzvané demokratické opozice (do níž se nepočítá marginalizovaná extremistická a euroskeptická Konfederace) nezdá pravděpodobný. Loňská maďarská zkušenost ukázala, že sesypání opozice do jednoho pytle oslabuje aktivitu voličů a negativně se promítá do preferencí.
Další problémem jsou zřejmě samotné ambice jednotlivých opozičních lídrů. Vůdcovský charakter strany Szymona Hołowni znesnadňuje její zařazení do většího celku, ačkoliv má z hlediska světonázoru k ostatním opozičním uskupením blízko. Lidovci, kteří hledají svoji cestu, se zase jako čert kříže bojí liberálů a pokrokářů, protože polský venkov je neakceptuje, což dal najevo svou sázkou na PiS. Také lídři levice mají právo se obávat, že by je případná aliance s liberály připravila o věrohodnost.
Mnohem pravděpodobnější a racionálnější se tedy jeví český scénář ze sněmovních voleb v roce 2021, tedy vytvoření dvou alternativních bloků. Klíčové je samozřejmě prohlášení o jejich vzájemné povolební spolupráci. Zdánlivě přirozenou dělicí linii by měly představovat světonázorové a společensko-ekonomické postoje, protože proevropskou a proukrajinskou orientaci sdílejí všechny strany, s nimiž se dnes v opozici počítá. Konzervativní lidovci by tedy měli mít o něco blíže ke středopravé Platformě, podobně jako křesťanskodemokraticky orientované Polsko 2050. Levici vyznačující se vyšší sociální citlivostí, menším sklonem k ekonomicky liberálním krokům a hlasitě artikulovanou potřebou laicizovat stát by mohla lákat spolupráce se stranou Moderní (Nowoczesna), Zelenými nebo středolevým uskupením kolem Barbary Nowacké (všechny tři subjekty při posledních volbách kandidovaly s Platformou v rámci Občanské koalice). K tomu se však neschyluje.
Pro čím dál více centristickou formaci Donalda Tuska bude jednodušší dosáhnout dohody s levicí než s lidovci a stranou Szymona Hołowni, která má smrtelnou hrůzu z toho, že ji Platforma pohltí. Levice si může dovolit takovou předvolební koalici zvažovat díky své výjimečnosti a odlišnosti. V praxi to znamená, že eventuální druhý blok, tvořený lidovci a Polskem 2050, bude nucen složitě budovat identitu konzervativní alternativy ke Kaczyńského uskupení. Jak síla železného elektorátu PiS, tak velká věrohodnost této strany (splněné předvolební sliby, především pokud jde o sociální programy) budou jistě představovat značnou komplikaci.
Aktuální průzkumy přisuzují Právu a spravedlnosti více než třicetiprocentní podporu. K vítězství ve volbách to může stačit, PiS by však nedokázalo vytvořit stabilní parlamentní většinu. Tu by mohly zajistit jedině dobrý výsledek krajně pravicové Konfederace a pro obě uskupení neobyčejně obtížné rozhodnutí spolupracovat.
Úkrok stranou?
Udržet se u moci je pro Kaczyńského lidi prioritou s ohledem na ochranu, kterou jim poskytuje nadvláda nad prokuraturou. Opozice totiž již dnes slibuje přísné zúčtování s případy porušení vlády práva. Sám Jarosław Kaczyński nicméně nevypadá příliš znepokojeně – z formálního hlediska je ostatně řadový poslanec, eventuální odpovědnost dopadne na vykonavatele jeho politických zadání. Předseda PiS navíc skutečně nemá rád koaliční puzzle a limity, které mu takové uspořádání přináší. A protože vládu, která vznikne po příštích parlamentních volbách, čeká mnoho výzev spojených s obtížnou ekonomickou situací a nákladnými investicemi do obrany, možná se staneme svědky pokusu o vědomý přechod do opozice, který umožní PiS přečkat těžké časy a obnovit síly.
Prosincové přerušení zmiňovaného Kaczyńského celostátního turné zapříčinila jeho plánovaná ortopedická operace. Ačkoliv byl zákrok úspěšný, předsedova přestávka v práci se prodloužila natolik, že na několik týdnů zmizel z médií. Zároveň s ním se vytratily i jeho nepříliš šťastné výroky, které zaznívaly během setkávání s voliči a poskytovaly opozici munici k politické protiofenzívě. Tato absence se projevila nečekaným nárůstem preferencí PiS.
Trvalé obrácení klesavého trendu se sice nezdá pravděpodobné, komentátory zaznamenaná souvislost Kaczyńského „mediálních prázdnin“ a vzestupu podpory PiS však může signalizovat lídrovo další slábnutí. V případě strany vůdcovského typu se jedná o mimořádně znepokojivý signál. Pro pozorovatele je to ovšem předzvěst neobyčejně zajímavé volební kampaně.
Z polštiny přeložila Anna Plasová.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024