10. prosince, 2025 Jan Gregor
Herci Maya Kintera, Juraj Loj a Kateřina Falbrová při představení Sbormistra v Karlových Varech. Foto: Wikimedia Commons/Jan Beránek
Naděje na prestižní ocenění ale pohřbily dvě události. Nejprve prezidium České a filmové televizní akademie doporučilo svým členům hlasovat pro Sbormistra při výběru oscarového kandidáta, což mnozí zúčastnění označili za nestandardní krok hraničící s nátlakem. A pak se v médiích objevilo prohlášení producenta a režiséra Radovana Síbrta, který obvinil tvůrce z toho, že scénář vystavěli na příběhu jeho sestry Karolíny (filmová hrdinka se jmenuje stejně), která byla jednou z obětí šéfa sboru Bambini di Praga Bohumila Kulínského a svědčila proti němu i u soudu. Síbrt argumentoval, že ji vystavili opětovné traumatizaci.
Tvůrci se bránili, že příběh je modelový a bere si inspiraci z různých podobných případů. Ale PR šrám na projektu utkvěl a do oscarového klání postoupil dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové Ještě nejsem tím, kým chci být.
Sbormistr je přitom film pozoruhodný tím, jak téma sexuálního predátora v konkurenčním dětském kolektivu zpracovává citlivě a nesentimentálně. Ovšem to, jak moc v reálu příběh připomíná Kulínského kauzu, je největší strategická chyba jinak suverénního a vyspělého snímku. A to nejen s ohledem na vzpomínky obětí.
Objevují se námitky, že postava sbormistra Vítka Máchy ve skvělém podání Juraje Loje Kulínského odkaz romantizuje, protože vyprávění nahlížené perspektivou třináctileté sboristky Karolíny vyjevuje rozsah sbormistrových zločinů jen v milosrdných náznacích. A byť je výprava navozující éru devadesátých let naprosto dokonalá, nebyl důvod točit další dobovku. Pokud by byl příběh zasazený do současnosti, rezonoval by mezi diváky možná ještě víc.
Subjektivně laděné vyprávění nás vtahuje přímo do světa hlavní hrdinky Karolíny, která zpívá v přípravce dívčího sboru a vzhlíží ke starší sestře Lucii, jež už ve sboru je a bojuje s ostatními dívkami o zájem nevyzpytatelného sbormistra. V jeho moci je rozhodnout, v jakém složení pojede výkvět sboru na prestižní zájezd do New Yorku. Shodou okolností se Karolína dostane na soustředění v Krkonoších, kde se musí vyrovnávat s pubertálními naschvály svých konkurentek a kde si ji Mácha začíná pomalu namotávat do svých predátorských osidel.
Tvůrci dobře vystihli modus operandi podobných pachatelů dětského groomingu, jak se také navazování důvěrného vztahu s dětmi za účelem sexuálního zneužití nazývá. Mácha dokáže být empatický a odzbrojující, aby se o chvíli později zachoval necitelně a krutě. Jako ve scéně z New Yorku, kde pošle Karolínu koupit motýlka a pak ji seřve před sborem, když se s ním vrátí později, než čekal.
Kateřina Falbrová je v roli Karolíny zjevení a cena za nejlepší ženský herecký výkon z Karlových Varů nemůže být v lepších rukou. Je dětsky naivní, ale přitom upřímná a opravdová. Mistrovsky utáhne komplikované emoce, které jsou spojené s vývojem její postavy v závěru filmu. Navíc skvěle zpívá a dojemně křehké pěvecké pasáže sboru příjemně rytmizují neuspěchané tempo vyprávění.
Příběh zdařile vystihuje žárlivost i solidaritu uvnitř dívčího kolektivu a pracuje s náznaky jisté protřelosti a cynické vypočítavosti některých jeho členek. Hodně funkční a povedený je i motiv cesty přes les s bezdomoveckým doupětem, kterým si sestry Karolína a Lucie s pocitem jistého vzrušení zkracují cestu domů od tramvaje. Je to ovšem umělý strašák, který vyvolává obavy u rodičů dívek, aniž by si uvědomovali, že skutečné nebezpečí pro jejich dcery se neskrývá v lese, ale může na sebe brát podobu vzývané a populární autority.
Formálně vynalézavě a citlivě je natočená klíčová scéna v newyorském hotelovém pokoji a úplně poslední záběr je emociálně silnou metaforou, která se vám dlouho usídlí v paměti. Ondřej Provazník svým druhým filmem (po debutu Staříci, který natočil společně s Martinem Duškem) dokazuje, že je talentovaným autorským režisérem, jenž nejen umí napsat silný scénář, ale dokáže ho realizovat vytříbeným filmařským rukopisem.
SPECIÁLNÍ ČÍSLO/SPECIAL EDITION