04. března, 2026 Marián Balázs
Když se poprvé začalo mluvit o pozvání hráčů z KHL do slovenské reprezentace, Miroslav Šatan i samotní hráči z Ruska kritikům vzkazovali, ať nemíchají sport a politiku. Jenže tady nejde o běžnou politiku, ale o ruskou vojenskou agresi vůči Ukrajině, jež zahrnuje cílené vraždění civilistů a únosy dětí do Ruska. Takže ve skutečnosti jako by Šatan a dotyční hokejisté říkali, že je nic z toho nezajímá.
V minulosti byla KHL kvalitní soutěž. Každý, kdo tam šel hrát, zejména ve vyšším hokejovém věku, věděl, že ho sice nečeká velký životní komfort, ale za ty peníze to stojí. Tehdy bylo jejich rozhodnutí ještě celkem pochopitelné. Ze Slováků si tam zahrály takové legendy, jako jsou Pavol Demitra, Jozef Stümpel, Richard Zedník či Ladislav Nagy. Klubovými účastníky KHL byly například i finský Jokerit Helsinki či Slovan Bratislava.
KHL však nevznikla jen jako sportovní projekt, ale měla též geopolitický rozměr. Cílem bylo vytvořit konkurenci pro kanadsko-americkou NHL a expandovat do Evropy. Tento záměr se však nezdařil, což pro ty, kteří hokej sledují, nemohlo být překvapením. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 z KHL okamžitě odešly Jokerit Helsinki a Dynamo Riga. Bratislavský Slovan skončil kvůli mimořádně slabým výsledkům o hodně dřív, jeho odchod s válkou nesouvisel.
Mnozí ruští hráči, kteří s invazí nesouhlasili, obratem přestoupili do zahraničí. Varovný je případ brankáře Ivana Fedotova, jenž měl jít do NHL. Aby mu v tom zabránili, nejprve ho otrávili a potom musel narukovat do ruské armády.
Rusko opustili i mnozí zahraniční hráči, kteří si nechtěli zavřít dveře do reprezentace. Zkrátka úroveň KHL je dnes velmi nízká. Hokejisté tam působí hlavně kvůli penězům. Dobří hráči by neměli mít problém najít si klub ve Švédsku, Finsku, Česku či Švýcarsku. Dnes mají tyto země o hodně kvalitnější soutěže než KHL. Dokonce i AHL v Severní Americe, jež připravuje hráče pro NHL, je na vyšší úrovni.
Cizinci působící nyní v KHL jsou nadstandardně placeni, protože slouží jako chodící reklama pro Putinovo Rusko a jeho válečnou propagandu. V případě Slovenska se kvůli pozvání do reprezentace stávají aktéry ruské hybridní války a slouží ke zpochybňování hodnot západního civilizačního okruhu. Už samotným rozhodnutím jít hrát do Ruska, které vraždí na Ukrajině, legitimizují jeho ničivou válku.
Pro Vladimira Putina představují sportovci neodmyslitelnou součást válečné propagandy. Když v březnu 2022 na veřejném shromáždění obhajoval agresi vůči Ukrajině, stáli vedle něj ruští olympionici i mistři světa, kteří ho otevřeně podpořili. Těsně před začátkem války hráli hokejisté Petrohradu přípravný zápas v dresech napodobujících vojenské maskáče. Na stadionu CSKA Moskva se dodnes opakovaně vyskytují nápisy na Putinovu podporu. Poté, co na jaře 2022 vyšly najevo informace o masakru v ukrajinské Buči, objevilo se na stadionu Amuru Chabarovsk velké Z jakožto ruský válečný symbol.
V roce 2022 Ruská hokejová federace vydala jednotlivým klubům příkaz podporovat takzvanou speciální vojenskou operaci. Jednalo se o jednoznačnou povinnost. Kluby musely rozdávat divákům propagandistické materiály a na infografice nad ledovou plochou zobrazovat hesla podporující invazi a ruskou armádu.
„Vezměte na vědomí, že tato propagace je povinná a musí být zdokumentovaná,“ napsalo vedení ruského hokeje jednotlivým oddílům. Vždy následující den po zápase musely kluby do deseti hodin moskevského času odeslat dokumentaci o splnění tohoto nařízení generálnímu sekretáři Ruské hokejové federace. Hlášení muselo obsahovat textovou část, videozáznam a minimálně čtyři fotografie. Kluby k tomu dostaly přesný formulář.
Rusko láká zahraniční hokejisty nadstandardními platy v eurech nebo dolarech. Předtím si cizinci museli vyměňovat ruble, což by dnes byl problém. Jelikož je ale KHL přímo řízena státem, finanční vklad se Rusku vrátí v podobě propagandistického efektu. Jak před časem prohlásil bývalý vynikající lotyšský brankář Artūrs Irbe, cizinci v KHL „se stali součástí reklamy na Rusko. Toto je jejich účast v ruské propagandě“. Hokejoví legionáři přitom nemusejí vyjadřovat podporu Putinovi a válce, stačí, že v Rusku hrají. Příchod každého hráče se před fanoušky interpretuje jako jeho politické rozhodnutí upřednostnit Rusko před údajně morálně selhávajícím Západem.
Nejtvrdší postoj vůči hokejistům z KHL má Lotyšsko. Podobně jako jiné země včetně Česka i Lotyšský hokejový svaz nejprve vyloučil tyto hráče z reprezentace. Později však baltský stát přitvrdil a hrozí dotyčným sportovcům trestem odnětí svobody. Lotyšsko definuje jejich působení v KHL jako „vyjádření podpory ruské agresivní politiky a invaze na Ukrajinu“.
Slovenský hokejista Adam Liška nejdříve říkal, že se do země, která vojensky napadla svého souseda, určitě nevrátí. Potom mu nabídli novou smlouvu, načež svůj původní odmítavý postoj přehodnotil. Brankář Patrik Rybár tvrdil, že nedostal žádné jiné nabídky, což si při jeho kvalitách lze jen těžko představit. V jejich případě podobně jako u dalších Slováků v KHL rozhodly nadstandardní peníze, všechny ostatní udávané důvody jsou jen pokryteckým mlžením.
Typickým příkladem je slovenský hokejista Martin Gernát, jenž pro jeden ruský portál prohlásil, že se rozhodl hrát „v jedné z nejlepších lig na světě“. Vyzdvihuje kvalitu KHL, ačkoliv ta, jak již bylo řečeno, už několik let vysoká není. V době, kdy slovenští hráči z KHL navzdory chybějícímu oficiálnímu zákazu nebyli zváni do reprezentace, Gernát prohlásil, že nerozumí, proč tomu tak je. Vždyť se hráči „jen snaží rozvíjet svou kariéru“.
O co ve skutečnosti jde, jako jediný otevřeně přiznal Mário Grman. Dlouholetý slovenský reprezentant přestoupil před sezónou 2024/2025 z Vítkovic do Vladivostoku. „Nebudu lhát, za rozhodnutím jít do Vladivostoku byly peníze. Teď už musím myslet i na sebe a když je možnost, tak si chci vydělat,“ řekl v jednom rozhovoru.
Šatan při dotazech na hráče z KHL dlouho odpovídal opatrně a různě lavíroval. Zjevně cítil, že společenská atmosféra jejich nominaci do reprezentace nepřeje. A evidentně si nechtěl znepřátelit ani tehdejší vládnoucí politickou garnituru. Po nástupu současné vlády pod vedením Roberta Fica došlo k obratu. Šatanův postoj nechtěně demaskoval citovaný Mário Grman, když prohlásil, že „teď se však změnila vláda na Slovensku a změnili to. Teď už nás můžou pozvat do reprezentace“.
Šatan své rozhodnutí nominovat do národního mužstva i hráče z KHL alibisticky hodil na slovenské hokejové kluby. Ty měly v srpnu 2024 hlasovat, zda s jejich účastí v reprezentaci souhlasí. Hokejový svaz potom jen stručně oznámil, že kluby souhlasily. Později však vyšlo najevo, že většina z nich se ankety odmítla zúčastnit. Souhlas tedy vyjádřila pouze většina hlasujících.
Mimochodem, Miroslav Šatan se zachoval hanebně i po loňském finále slovenské nejvyšší hokejové soutěže, kdy zůstal v hledišti a předání zlatých medailí košickým hokejistům přenechal ministrovi sportu Rudolfu Huliakovi. Košická aréna ministra vypískala. Šatan, jenž často opakoval, že nemáme míchat sport a politiku, upřednostnil před košickými hokejisty a fanoušky politický klid. Místo toho, aby Huliakovi ukázal, kde je jeho místo.
Po změně vlády se tak Šatan opět přizpůsobil. Byl to ostatně ministr Huliak, kdo před časem vyzval hokejový svaz, aby hráče z KHL do reprezentace zval. Kdyby Šatan a spol. váhali, Huliakův přístup například k vedení slovenského fotbalu je pro ně dostatečným varováním. Ministr totiž fotbalovému svazu, který odmítá hrát politické hry, pozastavil státní dotace.
Slovenský hokejista Tomáš Marcinko, jenž donedávna podával vynikající výkony v české lize, je od začátku vůči nominaci hráčů z KHL do reprezentace kritický. Sám navzdory své výborné formě pozvánku už nedostal. Poměry v hokejovém svazu dlouhodobě kritizuje třeba legendární útočník Michal Handzuš, jenž dokonce z vedení slovenského hokeje znechuceně odešel.
Jednání Miroslava Šatana a hokejového svazu jako celku znamená ostudu před celým civilizovaným světem. Zapadá však do současného dění na slovenské politické scéně, kde se projevuje silný proruský sentiment.
ROČNÍK XV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2026