05. března, 2026 Jan Blažek
Péter Magyar během kampaně před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2024. Foto: Wikimedia Commons/MrSilesian
Předák maďarské opozice Péter Magyar vzešel z vládní strany Fidesz premiéra Viktora Orbána, jehož mladší verzi v mnoha ohledech připomíná. Skeptici kvůli tomu jeho současnou stranu Tisza, jež má podle průzkumů slušnou šanci vyhrát nadcházející volby, často popisují jako pouhou měkčí verzi Fideszu, a ne jednoznačnou opozici. Mají pravdu? Jak zásadní změnu by případná Magyarova vláda přinesla?
Odpověď nabídla před nedávnem sama Tisza ve svém podrobném volebním programu. Dokument, s jehož čtením by se dnes v Česku málokdo obtěžoval, se v politicky vyostřené atmosféře současného Maďarska těšil překvapivě vysoké mediální pozornosti. Jasně z něj totiž vyplývá, že Péter Magyar láká voliče na změnu doslova převratnou. A to až tak, že si člověk říká, zda to Orbán a jeho zahraniční přátelé vůbec mohou připustit.
Začněme domácí politikou. Tisza v programu slibuje zřídit úřad na prověřování a trestání možných korupčních přečinů z předchozích dvaceti let, tedy hlavně z období vlády Fideszu. Jednou z Magyarových rétorických stálic je totiž cíl vrátit státu a společnosti „uloupený majetek“. Tím se opozice trefuje do lidových nálad, protože stagnující hospodářství, klesající životní úroveň a zejména neveselý stav školství i zdravotnictví nahlíží běžní Maďaři často v kontrastu s okázalým bohatstvím vládě blízkých elit. O jeho korupčním původu si štěbetají i vrabci na střeše.
Naplnit opoziční návrhy by ale stálo spoustu úsilí, stejně jako na jiném místě programu slibovaný návrat politické nezávislosti státních médií, která už roky jdou otevřeně na ruku vládě. A Magyarova strana nezapomíná ani na univerzity, jimž chce obnovit autonomii. Dnes totiž v důsledku rozhodnutí vlády strukturálně podléhají jednomu z ministerstev.
Všechna tato navrhovaná opatření by šla shrnout jako návrat k demokratickým principům a vládě práva. Ten ale není trhákem letošních voleb. Tím je z pohledu opozice oživení chřadnoucí ekonomiky a zvýšení životní úrovně občanů. Jak toho chce Tisza dosáhnout? Vedle potírání korupce také skrze narovnání vztahů s Evropskou unií a obnovený tok unijních fondů do Maďarska. A to už je zahraniční téma, které s demokratickými principy úzce souvisí. Tisza totiž nabízí vstřícnost vůči požadavkům Evropské komise na dodržování zásad práva a transparentnosti.
Tím ale zamýšlený obrat země směrem zpátky k Bruselu nekončí. Péter Magyar chce, aby se Maďarsko navíc podřizovalo evropské prokuratuře ve věci závažných trestných činů souvisejících s unijním rozpočtem a dotacemi. To Orbánova vláda vehementně odmítala a vzbuzovala tím četná podezření. Naopak Magyarovi by s ohledem na jeho vlastní chystané protikorupční tažení mohlo konání evropského úřadu ušetřit spoustu práce.
A v neposlední řadě pak navrhuje Tisza něco, na co by si u nás troufnul málokdo – v nejkratší možné době zahájit proces přijetí eura. Země sice v poslední době maastrichtská kritéria neplní, to ale nemusí být nepřekonatelný problém. I od nás víme, že nejdůležitějším předpokladem pro přijetí společné evropské měny je politická vůle, a té má podle všeho maďarská opozice dost.
Evropa ale není z pohledu Tiszy jen zdrojem peněz a zárukou prosperity. Z celého jejího volebního programu čiší zřejmá snaha hodnotově ukotvit Maďarsko v západních strukturách a skoncovat s východním směřováním zahraniční politiky premiéra Orbána. Opozice chce především utnout energetickou závislost na Rusku, a to nejen u plynu a ropy, ale i jaderného paliva. A obecně by ráda omezila vliv „nikoli spojeneckých“ mocností na vývoj v zemi. Tohle všechno je v rozporu se současným směřováním země a zároveň v souladu s uvažováním rozhodujících evropských států i Unie jako celku.
Jinými slovy chce maďarská opozice pod taktovkou Pétera Magyara jednoznačně „zpátky do Evropy“. Zároveň také voličům sugeruje obavu, že další vládní období stávajícího premiéra s jeho čím dál vyhraněnější protibruselskou rétorikou bude znamenat, že Viktor Orbán Maďarsko nakonec z Evropské unie „vyvede ven“. Je to jen silné předvolební heslo, nebo je na něm něco pravdy?
Opoziční snahy a šance dělají vrásky nejen Viktoru Orbánovi na budínském hradě, ale i Vladimiru Putinovi v Kremlu. Ruský vládce by jistě nerad přišel o svoji spolehlivou politickou spojku v Evropě, kromě toho je Budapešť hájemstvím ruských zpravodajců pro celý kontinent. A v neposlední řadě jde i o byznys. Magyarovo vítězství by mohlo zpochybnit ruské investice do maďarských jaderných technologií včetně kontroverzní dostavby elektrárny v Paksi. O dodávkách plynu a ropy, jejichž výnosy pomáhají financovat nekončící ruskou válku na Ukrajině, ani nemluvě.
Kreml je znám snahou i schopností ovlivňovat výsledky voleb v demokratických zemích. V Maďarsku jako by to zatím nebylo potřeba, Orbánova předvolební mašinerie dosud dokázala soupeře válcovat bez přímé podpory zvenčí. Letos je ale všechno jinak a podle toho to vypadá. Náznaky činnosti ruských tajných služeb jsou už teď znát.
V první polovině února se na webové stránce nejasného původu objevil videozáběr rozestlané manželské postele s tajnosnubným oznámením: Coming soon. Jak vzápětí lídr maďarské opozice sám přiznal, jde o záběry ze srpna 2024 z pokoje, ve kterém strávil intimní chvíle se svou tehdejší přítelkyní. Co všechno na záběrech je a zda se to někdy dozvíme, zůstává zatím ve hvězdách. Magyar ovšem přiznal, že oné noci byl se svojí družkou na party, kde se kromě alkoholu podávaly i drogy. Popírá, že by je sám konzumoval, už to je ale voda na mlýn provládním médiím, která Magyara dlouhodobě vykreslují jako zhýralce.
Záběry z milostného lože připomínají explicitní video, jež před deseti lety znemožnilo ruského opozičního politika Michaila Kasjanova. Bylo tenkrát pořízeno skrytými kamerami v hotelovém pokoji a stálo ho politickou důvěryhodnost. Magyar se mohl na počátku své strmé politické dráhy nechat chytit do podobné pasti. Jeho neprůkazné prohlášení, že se proti němu chystá kompromitující materiál ruského typu, není ale radno brát na lehkou váhu. Zbývá jen čekat, jaké bude další dějství vnitropolitické či geopolitické hry, kterou tajemný autor videa rozehrál.
Ať tak či onak, pokus o diskreditaci Pétera Magyara se zatím jeví jako okatý a obhroublý a může se klidně minout cílem. Válkou oslabený Vladimir Putin už zkrátka není oním elegantním a bezchybným hybatelem světového dění, jímž ještě před pár lety býval. Loni jeho oblíbenci v rumunských ani moldavských volbách neuspěli.
Orbána před volbami podpořila celá plejáda národoveckých a někdy i značně kontroverzních politiků od českého předsedy vlády Andreje Babiše a polského expremiéra Mateusze Morawieckého přes nejvýraznější tvář francouzské krajní pravice Marine Le Pen a italského exministra vnitra Mattea Salviniho až po Alici Weidel z Alternativy pro Německo a stálici izraelské politiky Benjamina Netanjahua. A ano, vítězství mu přes sociální sítě popřál i americký prezident Donald Trump. V jeho případě je to ale o poznání méně, než v co předseda Fideszu doufal.
Viktor Orbán má nepochybné zásluhy na znovuzvolení prezidenta Trumpa v roce 2024. Skrze síť spřátelených think tanků sdíleli Maďaři s jeho týmem zkušenosti s tím, jak vést kampaně, pracovat s veřejností a následně se chopit moci. Předseda strany Fidesz je také dlouhodobě Trumpovým nejvěrnějším a nejhlasitějším obdivovatelem mezi šéfy evropských vlád, oprávněně má tedy pocit, že by si trochu vděku od amerického prezidenta zasloužil.
Ještě před pár měsíci se zdálo, že se ho i dočká. Celý svět si tehdy myslel, že mocní muži z Washingtonu a Moskvy mohutným potřesením rukou zpečetí konec vleklého a tragického konfliktu na Ukrajině. K setkání mělo dojít právě v Budapešti, což by jeho pořadateli a hostiteli dalo možnost ohřát se ve světle světové politiky, navíc v roli mírotvorce. Co víc si před volbami přát?
Mír je však zatím v nedohlednu a budapešťské setkání u ledu. Trump samozřejmě mohl maďarské hlavní město navštívit i tak, ale poslal za sebe jen ministra zahraničních věcí Marca Rubia, který se tam v únoru zastavil na svém evropském turné. Americký šéfdiplomat ale vyvolal spíše smíšené pocity, hlavně svou zmínkou o výjimce z amerických sankcí na odběratele ruské ropy. Ty se Donald Trump kvůli srdečným vztahům s přítelem Viktorem rozhodl u Maďarska neuplatňovat, což je skutečně mistrovským výdobytkem Orbánovy zahraniční politiky. Když ale tuto kartu Rubio v Budapešti vytahoval, ropovodem Družba právě kvůli válce již řadu dní nepřitekla ani kapka. Jeho sdělení tak vyznělo do prázdna.
Rubiova návštěva samozřejmě pomohla Orbána vykreslit jako státníka světového významu. Ale tak důležitá, aby zvrátila výsledek voleb, přece jen nebyla. Že Budapešť před volbami hostila místo prezidenta pouze ministra, může být důsledkem Trumpovy vize světa rozděleného do několika sfér vlivu. Maďarsko dnes prostě v oblasti primárního amerického zájmu neleží, což je pro Fidesz špatná zpráva.
Předsedovi maďarské vlády nepůjde v dubnu jen o páté vítězství v řadě, nýbrž o celkový politický odkaz. Podpora Putina a Trumpa mu pomáhá, ale většině Maďarů je bližší evropská košile než globální kabát. Aby neprohrál, udělá Orbán vše, co je v jeho moci. Ta je sice obrovská, ale na vítězství v řádných volbách nemusí stačit. Jestli vládní kroky vzbudí dojem, že maďarské volby už nelze označit za svobodné, budoucnost země v Evropě to ohrozí přímo fatálně. V tom případě by Orbán skutečně Maďarsko z klubu demokratických zemí zvaného Evropská unie vyvedl ven.
ROČNÍK XV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2026