Společný nákup vakcín ukázal přednosti i úskalí evropské integrace

09. března, 2021 RUBRIKA Střední Evropa


imageVacZ vakcín se staly též nástroje v globální hře o vliv. Foto: Pixabay.com/torstensimon

 

Evropská unie špatně snáší obvinění ze sobectví. Ve snaze rychle zajistit co nejvíce očkovacích látek proti nemoci covid-19 tak nebojuje pouze o zdraví a životy svých obyvatel, ale snaží se myslet také na lidi z chudších zemí. Ve chvíli, kdy se dodávky vakcín do Evropy začaly zpožďovat, však uvnitř EU vzplály emoce. Značné kritice přitom čelila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.

 

Evropská strategie společného nákupu vakcín proti nemoci covid-19 a jejich koordinované distribuce dva měsíce po spuštění selhává. Ukazuje se, že se Evropská komise (EK) dopustila chyb při vyjednávání s farmaceutickými firmami a že na potřeby členských států reagovala opožděně. Nechala se předběhnout třetími zeměmi, například Izraelem či Velkou Británií, kde očkování pokračuje podstatně rychlejším tempem než v Evropské unii. Nespokojenost probublává na povrch stále častěji v kontextu rostoucí netrpělivosti a frustrace z pokračujících tvrdých protiepidemických opatření ve většině unijních států. Tato opatření může odstranit jen masová vakcinace. Na druhou stranu se zatím, alespoň v nejvyšší politice, neozývají výraznější hlasy proti samotnému principu společného postupu EU. Převládá tedy názor, že zpoždění sice znamená závažné pochybení, ale pořád je to lepší, než kdyby členské státy soutěžily o zakázky mezi sebou.

Evropská komise se od léta holedbala, že prověřila plány a sliby desítek farmaceutických společností, vybrala šest nejnadějnějších a se třemi z nich vyjednala a podepsala dohody o dodávkách. Několika firmám poskytla štědrou finanční podporu, aby dokázaly rozběhnout masovou výrobu co nejrychleji. Pro necelou půlmiliardu obyvatel zemí EU nasmlouvala 2,3 miliardy dávek, což má bohatě stačit a ještě zbude na rozdávání chudším zemím mimo Unii.

Spravedlivý rozvoz sedmadvaceti směry se rozběhl symbolicky 27. prosince. Ale už v lednu americko-německá společnost Pfizer/BioNTech oznámila, že nedokáže vyrobit plánované objemy, dokud nerozšíří svůj hlavní evropský závod v Belgii. Následovala hádanice s britsko-švédskou firmou AstraZeneca, která vzápětí po schválení své vakcíny Evropskou lékovou agenturou (EMA) výrazně přehodnotila své závazky směrem dolů. Ze všech členských zemí se ozvaly nářky, že se kvůli tomu očkuje pomaleji, než se plánovalo. Světélko na konci tunelu se přestalo přibližovat.

 
Kde se stala chyba

Při důkladné prověrce celé očkovací anabáze se ukazuje, že vyjednávači EU, tedy úředníci Evropské komise, udělali několik chyb. Za prvé podepsali kontrakty později než jiní zájemci – v případě AstraZeneky až tři měsíce po Spojeném království. Zdůvodňují to dnes tím, že Komise každý krok konzultovala se sedmadvaceti vládami, byla tedy nutně pomalejší. Což ovšem bylo výrobcům jedno. Logicky obsloužili napřed ty, kdo přišli první. EU se také snažila vyjednat co nejnižší cenu (podle kritiků údajně pod tlakem chudších zemí včetně Česka), což bylo dalším podnětem, aby byli přednostně uspokojeni zákazníci, kteří platí víc. Ke zpoždění přispělo i to, že na rozdíl od zmíněných států na sebe EU nevzala odpovědnost pro případ, kdyby se ukázalo, že očkovací látky mají nežádoucí vedlejší účinky. Tu nesou v případě látek nasmlouvaných EU výlučně jejich výrobci, kteří tudíž s dodávkami složitých, úplně čerstvých a masově nevyzkoušených vakcín nespěchali.

Druhou chybou potom bylo, že uzavřené smlouvy neobsahovaly pevné dodací lhůty po měsících či týdnech nebo k určitým datům, ale po čtvrtletích. Vznikla z toho tendence odsouvat dodávky nasmlouvaných objemů až na konec daného období. Vymahatelnost oslabila formulace, že firmy ke splnění svých časových závazků vyvinou „nejlepší rozumné úsilí“. Podle odborníků je podobná formulka běžná, pokud se jedná jako v tomto případě o zcela nový výrobek. Těžko říct. Problém je ale také v tom, že Evropská komise nevarovala vlády členských zemí, že může dojít k prodlevám a výkyvům, a nevyjednala s firmami možnost uzavřené smlouvy zveřejnit. Vytvořil se tak do jisté míry oprávněný dojem, že EK „upekla“ kontrakty špatně a navíc netransparentně.

Zveřejněná verze upravené smlouvy s firmou CureVac (jejíž vakcína nebyla zatím předložena ke schválení) obsahuje „předpokládaný rozvrh dodávek“ po čtvrtletích a konstatuje, že pokud dojde na straně dodavatele ke skluzu, musí ho vysvětlit a předložit revidovaný rozvrh. Nic více. To je zcela nedostatečné, vidíme-li dnes, jaký dopad mají jedno- či dvoutýdenní zpoždění na celkovou náladu ve společnosti, včetně postojů lidí k vládám a zejména k Evropské unii. Ve smlouvě s firmou AstraZeneca, publikované v okleštěné verzi v důsledku trpkého lednového sporu, není náprava případného zpoždění upravena vůbec. Navíc se zde tato společnost zavázala poskytnout vakcínu za výrobní cenu, což velmi pravděpodobně vedlo k poklesu motivace při nápravě liknavého startu distribuce. Právě nedostatečná vynutitelnost harmonogramu a sporná ekonomická výhodnost způsobily, že se dodávající firmy nehrnou do nákladného rozšiřování výroby v okamžiku, kdy nejsou s to splnit, co slíbily.

 
Staré křivdy ožily

Evropská komise se tak stala terčem kritiky. Její předsedkyně Ursula von der Leyenová byla nucena omluvit se vládám členských zemí za to, že slepě věřila farmaceutickým společnostem a nevarovala je včas před možnými nehodami při startu očkování, zejména pak před výkyvy ve výrobní kapacitě firem. Pár dní poté, co musela zachraňovat reputaci své instituce, která chtěla do kontroly vývozu vakcín vyrobených v EU zahrnout také hranici mezi Irskem a Severním Irskem, to byla další „mea culpa“ vyvolávající celkový dojem slabosti a tápání. Objektivně vzato nebyla tato pochybení fatální. Na pozadí celkové nervozity v kritické fázi pandemie však vyvolala vyšponované a podrážděné reakce médií, některých europoslanců a dalších aktérů. Epizoda nastolila širší otázky kolem stability postavení von der Leyenové jako klíčové postavy na unijní politické scéně.

Západoevropský tisk oprášil staré výtky, které doprovázely nečekané jmenování této bývalé německé ministryně obrany do čela EK v létě 2019 a její první kroky v nové funkci. Prý se zatím nesžila s prostředím a kulturou Komise, nevěří jejím vysokým úředníkům a obklopuje se úzkou skupinkou německých poradců, takže je odtržená od reality. Na paškál si ji vzali také poslanci Evropského parlamentu (EP), z nichž mnozí dodnes nestrávili okolnosti jejího předloňského jmenování. Evropská rada, tedy šéfové států a vlád, tehdy pominula kandidáty vzešlé z čerstvě zvoleného EP a na návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona usadila do vysokého úřadu právě von der Leyenovou. Její jméno nebylo v této souvislosti předtím ani zmiňováno. Vztahy s EP jsou dodnes napjaté, a to zejména s největšími poslaneckými kluby lidovců a socialistů. Ty prosazovaly do čela Komise Manfreda Webera, spolustraníka von der Leyenové z německé CDU, a posléze nizozemského socialistu Franse Timmermanse, dnes výkonného místopředsedu Komise.

Dosti ostré útoky německého tisku je třeba vidět v kontextu debaty v její rodné zemi pár měsíců před parlamentními volbami. Von der Leyenová se velmi zasazovala o to, aby německá vláda akceptovala společný evropský nákup vakcín. Při jejich nedostatku sílí hlasy, že to byla chyba, že Německo mělo očkovací látky nakupovat na vlastní pěst a mohlo dnes být v očkovací kampani stejně daleko jako Británie. I toto podle zdrojů v Bruselu podnítilo šéfku EK k urychlenému, ba překotnému zavedení kontroly vývozu vakcín z EU. A právě spěch mohl být důvodem, proč se s rozhodnutím svezla zmíněná změna režimu na „meziirské“ hranici, což vyvolalo doslova řev z Londýna i Ulsteru. Ačkoli Komise rychle hodila zpátečku a zjednala nápravu, premiér Boris Johnson neblahou epizodu využil k prudkému útoku proti Unii. A část německého tisku zpanikařila natolik, že obvinila von der Leyenovou z „hrubé chyby“, a dokonce žádala její demisi.

Když se prach trochu usadil, vystoupila šéfka EK před plénem Evropského parlamentu bojovně a sebevědomě. Uznala, že unijní exekutiva zhřešila přílišnou důvěrou vůči farmaceutickému průmyslu. „Byli jsme příliš optimističtí a příliš důvěřiví, že to, co jsme si objednali, bude dodáno včas. Musíme sami sobě klást otázku, proč tomu tak bylo a jaké ponaučení z toho můžeme vyvodit,“ uvedla. Jiné chyby však nepřiznala. Přišla naopak s celou řadou více či méně účinných a konstruktivních řešení, jako je vytvoření sítě evropských laboratoří provádějících klinické testy. To by mělo vést k rychlému sdílení dat, a tudíž zkrátil lhůty Evropské lékové agentury (EMA) při schvalování vakcín.

Farmaceutickým firmám nabídla pomoc při navyšování výrobní kapacity a dodávkách surovin nezbytných pro výrobu očkovacích látek. Ohlásila start projektu HERA, který umožní rychlé sledování nových mutací koronaviru, systematické sdílení a srovnávání dat a vzorků a adekvátní reakce na tato zjištění. „Abychom mohli virus porazit, musíme toho o něm vědět co nejvíc,“ uvedla. Cílem je zajistit, „abychom příští zimu a po ní byli v bezpečí, navzdory budoucím mutacím“.

Von der Leyenová nepochybuje o tom, že bylo správné zajistit očkovací látky pro sedmadvacet členských států centrálně. „Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby si několik málo velkých zemí látky zajistilo a ostatní vyšly naprázdno. Co by to znamenalo pro náš společný trh a pro jednotu Evropy! Byl by to konec našeho společenství,“ varovala dramaticky. Upozornila, že navzdory zpomalení bylo v EU k 8. únoru očkováno už sedmnáct milionů lidí a expedováno 26 milionů dávek. Pořád je podle ní reálné splnit cíl, že do konce léta bude naočkováno 70 procent dospělého obyvatelstva Unie. Krátký a úderný projev zapůsobil – poslanci sice poukazovali na rostoucí zklamání a frustraci, hlavní argumenty a plány šéfky Evropské komise vesměs podpořili.

 
Nemyslet jen na sebe

Komisařka Stella Kyriakidesová, do jejíž gesce očkování spadá, odhaduje, že do konce června bude v EU k dispozici 300 milionů dávek od firem Pfizer/BioNTech, Moderna a AstraZeneca. Takže třetina dospělých bude už mít dvě dávky za sebou. Pokud se přidá vakcína od firmy Johnson & Johnson, může to být ještě lepší. Do konce září se pak počet dostupných dávek zvýší na 700 milionů a mělo by být vyhráno – očkování bude v podstatě dostupné všem, kdo o ně budou mít zájem. Komisařka také oznámila, že vakcíny upravené tak, aby byly účinné i proti novým mutacím koronaviru, nebudou podléhat klasickému schvalovacímu procesu, ale o jejich povolení bude EMA rozhodovat ve zkráceném řízení. Všechny další smlouvy, které Komise na dodávky vakcín uzavře, budou veřejné.

Klub Evropské lidové strany, nejsilnější v Evropském parlamentu, navrhuje, aby Unie okamžitě vyčlenila deset miliard eur na podporu výrobní kapacity závodů produkujících schválené vakcíny v EU a zřízení fondu pro výzkum a rizikovou výrobu, který by se měl stát zárodkem evropské agentury pro biomedicínu. Vlivný bruselský think-tank Středisko pro výzkum evropské politiky (CEPS) zase radí Komisi, aby zapomněla na cenu vakcín a nakupovala klidně draho, ale hlavně rychle. Žádné peníze totiž nemohou vyvážit ztráty lidských životů, jež přijdou nazmar kvůli pomalému rozjezdu očkování.

Konec března bude vhodnou chvílí pro bilancování, už proto, že uzavřené smlouvy počítají s dodávkami po kvartálech. Uvidí se, zda Pfizer/BioNTech, Moderna a AstraZeneca dokáží skluz dohnat a dostát tak svým závazkům. Mělo by být také jasněji, jak daleko dospěl vývoj ve firmách Johnson & Johnson a Novavax, což jsou další dvě americké společnosti, s nimiž Komise vyjednala dodávky. Je pozoruhodné, že kromě německé laboratoře BioNTech a švédského podílu ve firmě AstraZenece vyhrávají závody ve vývoji a výrobě výlučně americká pracoviště plus britská část AstraZeneky napojená na Oxfordskou univerzitu. Navzdory naivním proklamacím exekutivy EU je dnes již zcela jasné, že americké firmy dodávají přednostně do Ameriky a britská zase do Británie.

A také samozřejmě ruské do Ruska a čínské do Číny, ačkoli z propagandistických důvodů se obě země holedbají, že pomohou kdekoli na světě. Diskreditaci „evropské cesty“ v podání trollů na sociálních sítích okamžitě doprovází oslava ruských a čínských přípravků. Ačkoli jde o zdraví a životy, vakcína proti koronaviru se stala také politickou zbraní v globální hře o vliv a sílu. Pod vlivem výše popsaných problémů se Evropská unie soustředila v prvních týdnech nového roku na vlastní situaci a příliš se nezabývala tím, co se děje ve zbytku světa – což vedlo k obviněním z protekcionismu umocněným zvýšenou kontrolou vývozu vakcín vyrobených v Evropě.

Čína a Rusko pak snadněji rozmístily své figury – Sinovac a Sputnik V – na pomyslné šachovnici světa i v oblastech tradičního evropského vlivu. Tedy od Blízkého východu přes Maghreb až po západní Balkán, ba dokonce do Maďarska, členského státu EU. Český premiér Andrej Babiš se okamžitě vydal do Budapešti a Bělehradu zkoumat přednosti ruských a čínských nabídek. „Původně vlády nakupovaly vakcíny pro sebe od výrobců. Nyní je však skupují do zásoby a poskytují pak dalším zemím,“ vysvětluje Jang Son Huang z Evropské rady zahraničních vztahů. Jako příklad uvádí, že Srbsko obdrželo vakcíny z Ruska i Číny a nabídlo jich část Severní Makedonii. EU špatně snáší obvinění ze sobectví. Slibuje dodávky Ukrajině či Moldavsku a připomíná, že už před několika měsíci poskytla 850 milionů eur na nákup vakcín do systému Covax, který používá Světová zdravotnická organizace (WTO) pro chudé země. Jenže Covax se rozbíhá pomalu a přebytky vakcín, s nimiž EU počítala, aby mohla rozdávat, se zatím nekonají.

V kombinaci s konspiračními teoriemi a fake news, jež bují kolem pandemie a jejího potírání, tak na pozadí lidského utrpení a umírání dochází k důležitému souboji o myšlení a přesvědčení milionů Evropanů. Je v bytostném zájmu Evropské unie a jejích členských zemí, aby se její strategická vakcinační kampaň v Evropě i mimo ni po nevalném začátku povedla.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.