Tak to neřeš. Neřeš?

11. února, 2015 Marie Jüptner Medková RUBRIKA Střední Evropa

---

V době vánočních svátků jsem otevřela přílohu celostátního tisku a se zájmem si přečetla rozhovor s mluvčím prezidenta republiky Jiřím Ovčáčkem. Rozhovor mě zaujal především tím, že pan Ovčáček neodpovídal na otázky, které mu redaktor kladl. A přesto byl text otištěn jako „rozhovor“. Jistě i nezodpovězené otázky vykreslují obraz člověka, možná kolikrát lépe než tisíc slov. Ale… Nejsme na sebe navzájem příliš hodní? A umíme se vůbec ptát?

Můžeme se vymlouvat na minulost a říkat, že politické systémy sklouzávající k diktatuře ptaní nepodporují. Ba je dokonce trestají podle různých paragrafů. V češtině dokonce se ujala dnes velmi frekventovaná fráze: „To neřeš.“ Ptát se neumíme. Není pak divu, že se nikdo neptá nás. Ať už soused, projektant supermarketu nebo politik.

Jakým směrem se dnes ubírá naše společnost? Kupodivu záleží i na ars quaerere čili umění ptát se. A možná to není ani umění (řemeslo), ale i nadání. A to nejspíš nejštědřejší dar, objevuje se téměř u každého malého dítěte. Je s ním ovšem zacházeno velmi macešsky a s klidným svědomím ho mnozí z nás necháváme zakrnět.

Není to nutné. Ptejme se. Bavme se otázkami. Probuďme zvědavost. Na úřadě, při pohledu na špinavou ulici…. A proč to musí být tak a proč by to nešlo jinak? Třeba nás odpověď překvapí, inspiruje, otevře nám nové obzory.

Pan Ovčáček si dal za cíl odpovídat na otázky tak, aby tazatel rezignoval – navzdory tomu, že jeho otázka zůstala nezodpovězena. I takové měřítko si člověk může stanovit pro své rétorické umění. Nicméně jed rezignace není pro náš život žádoucí. Ať už osobní nebo občanský. Nechceme se přece dobrovolně otrávit rezignací a nakazit své dny nezájmem, který nás vzdaluje tepu života. Ptejme se a pamatujme: Hloupý není ten, kdo neví, ale ten, kdo se neptá.

Marie Jüptner Medková